Petrolejové lampy

Díla spisovatele Jaroslava Havlíčka inspirovala české filmaře hned několikrát. Nejznámější havlíčkovskou adaptací však zůstává psychologické drama Petrolejové lampy. Jeho předlohou je stejnojmenný román, který poprvé vyšel v roce 1935 pod názvem Vyprahlé touhy a v přepracované podobě se dočkal vydání v roce 1944. Film vznikl v roce 1971 podle scénáře Lubora Dohnala, Václava Šaška a Juraje Herze, který jej také režíroval. Filmař, který v šedesátých letech oslnil vynikajícím dramatem Spalovač mrtvol (1968), pojal Petrolejové lampy jako expresivní svědectví o zmarněné ženské touze. Protagonistkou vyprávění odehrávajícího se na počátku dvacátého století je bohatá třicetiletá Štěpa Kiliánová, která kvůli své svobodomyslnosti v maloměstském prostředí jen obtížně hledá ženicha na své společenské úrovni. Nakonec se provdá za světáckého bratrance Pavla, kterého naivně obdivuje, přestože ví, že ho zajímá jen její věno. Až po svatbě žena zjistí, že Pavel trpí zhoubnou pohlavní chorobu. Nejenže s ním nemůže mít vytoužené děti, ale navíc musí trpělivě snášet manželův fyzický i psychický úpadek. V roli Štěpy podala jeden ze svých životních výkonů tehdy třicetiletá Iva Janžurová. Rovnocenným partnerem byl herečce Petr Čepek, který roli Pavla pojal jako působivou studii devastace dobyvačného, elegantního mužství.